Rady zaplacené potem

Sice jsem zmínil, že se to stává většinou v zimě, ale ani v teplém počasí to není výjimkou. V zimě je to ale možná přeci jen častější? Proč? Odpověď je to poměrně složitá, ale příčina jednoduchá. 

Je to kombinací několika faktorů. Mezi první patří nezkušenost vojáka. Druhým faktorem je právě zimní počasí, na které navazuje třetí faktor. Teplé oblečení. K tomu si přidejte nedostatečnou hydrataci, zvýšenou fyzickou aktivitu a únavu. Dokonalý mix, který vás spolehlivě odvaří. Vlastně uvaří... 

Nemá smysl se zde příliš pouštět do odborných záležitostí. Ta problematika je opradu složitější a komplexnější. Stačí nám asi vědět, že díky výše zmíněným faktorům dochází k výraznému pocení. Tím pádem i ke ztrátě minerálů. A na to tělo prostě musí reagovat. Bohužel tak, že se zhroutíte. Blbé je, že na to každý reaguje trochu jinak. Každý má ten limit jinak posunutý. Pokud si tím neprojdete, tak to asi nejzjistíte. 

Přesto se tomu dá předcházet. První faktor překonáte snadno. Přečtete si tento článek. Nebo se to dozvíte od zkušenějších kolegů v jednotce, kteří se o své mladší kolegy příkladně starají. 

Co s tou zimou a teplým oblečením? Ono je vcelku logické, že se v zimě více oblečete. Přesto je nutné (pokud vás čeká větší fyzická aktivita) myslet na jedno pravidlo. Oblékat se na spodní hranici tepelného komfortu. Co to znamená? Prostě se obléci tak, že když vylezu ven, bude mi zima. Ale nebojte, za chvíli se zahřejete. Pohybem. 

Je zde také možnost, která však bohužel ne vždy jde dodržet. Postupné vysvlékání. Zkušený velitel udělá po cca pěti minutách pochodu přestávku. Ta je určena k úpravě, respektive k vysvlečení "hřející" vrstvy oblečení. Hned poté pokračujete dál. 

K postupnému vysvlékání patří i termoregulace pomocí zimních doplňků. Máte "barakudu", čepici, rukavice. Sundáním některých těchto doplňků (popřípadě všech) jste schopni poměrně účinně regulovat svoji teplotu. Vždy je to v závislosti na stupni aktivity a stupni teplotním. 

Určitě nezbytnou prevencí je i dostatečná hydratace. Tím nemám na mysli to, že do sebe nalijete před fyzickým výkonem litr vody. Jde spíše o pravidelnou hydrataci. A obyčejná voda vám také moc nepomůže. Ideální jsou nějaké iontové nápoje. Důležité je, aby v nich byl správný poměr všech minerálů (a dalších prvků). Rozhodně však nesmí chybět sodík a hořčík. Hydratovat je nutné i během fyzické aktivity. Zvláště pokud je delší. 

Přesto se může stát, že se vám někdo uvaří a odpadne. Jak takový člověk vypadá? Dost pravděpodobně bude mít nějakým způsobem ovlivněné vědomí. Bude zmatený. Nejspíše si bude stěžovat na žízeň a bude mít suché sliznice. Jo, a bude navlečený jaxvině. 

Kromě prevence je tedy nutné vědět, jak postiženému pomoci. Určitě je dobré dotyčného "vyvětrat". Povolení barakudy, rozepnutí Snugpaku... Záleží co má na sobě. Nutná je hydratace. Pokud nemáte specializovaý nápoj, dá se pomoci vlastním nouzovým roztokem. Voda se solí. Ale pozor. Nepřehánět to. Stačí špička kávové lžičky soli na 300ml vody. A postupně pít. 

Je tu ještě jedna nutná (a v poslední době trochu opomíjená) prevence. Ta znovu úzce souvisí s prvním faktorem. Je jasné, že mladý voják bez zkušeností nebude vědět, jak se oblékat, co si vzít s sebou, jak pít... Vzpomeňte si na kultovní film Četa a první Taylorovu patrolu... 

Zkušení borci v družstvu nesmí myslet jen sami na sebe. Musí se dívat kolem sebe. Co mají mladší na sobě, jak často pijí, jaký je jejich stav. Zkušenější vždy pomáhají nováčkům. Nakonec je tu velitel. Ten má přehled o všem. A vše hlídá. 

Myslím si, že tak by to mělo být ve všem, nejen v problematice odvaření se. V úzkém kolektivu bojových družstev a čet je vzájemná spolupráce nezbytností. Nikdo si nesmí hrát na vlastním písečku. Jen tak dosáhnete společného výsledku. A tím je vždy splnění úkolu.