Rady zaplacené potem

O čem se budeme bavit? Vezmu to trochu všeobecně a pod pojem hygiena zařadím úkony jako vykonávání potřeby, čištění zubů, mytí jako takové, holení, péče o nohy... Každá z těchto – v civilu samozřejmých a jednoduchých – činností, je v akci něčím specifická.

A nejen v akci, tedy ve vícedenní operaci v lese, pouštních podmínkách nebo v horách. I na základně nebo ve srubáči na vojenském cvičení má hygiena svá specifika, které je dobré dodržovat. A ať je to k nevíře, nemyslete si, že jsou hygienické úkony pro každého samozřejmost. Zažil jsem dost situací, které normální a slušně vychovaný člověk asi nepochopí. Raději to sem ani nebudu psát...

Co z hygienických potřeb nosím?

Dá se to rozdělit na dvě úrovně. Velká hygiena (pro život na základně, srubáči...) a malá hygiena, kterou nosím v báglu na akci. Na akci vícedenní... Je jasné, že hygienické vybavení na jednodenní operaci se omezuje na hajzlák a desinfekci na ruce...

V "malé" hygieně mám kromě již zmíněného toaletního papíru a lahvičky s desinfekcí především vlhčené ubrousky. Dále něco na čištění zubů – kartáček s pastou, nebo Siwak. Tenhle základ, který nosím vždy, pak podle délky akce doplňuji o malý ručník, krém na obličej, pilník na nehty a čištění uší. Jo, a pudr na nohy, pokud ho tedy budeme také počítat do hygienického vybavení.

"Velkou" hygienu pak rozšiřuji ještě o věci na holení, mýdlo, větší ručník, nůžky na nehty...

No, i když se to zdá trochu úsměvné, zkusím teď rozebrat jednotlivé hygienické úkony. Jak již bylo řečeno, pokud jste v akci, stávají se trochu specifickými oproti běžnému životu...

Vykonání potřeby

Není nic horšího, než když se vám chce uprostřed rozjeté akce na velkou... Už jen vybrat místo, kde po sobě zanecháte voňavou památku, je někdy nadlidský úkol. Třeba když procházíte afghánskou vesnicí...

Mimo obydlená místa je to samozřejmě jednodušší. V závislosti na taktické situaci si buď odskočíte za stromeček, nebo si ulevíte uprostřed kruhové sestavy. Důležité je zanechávat co nejméně stop, takže si vyhrabat díru a pak vše důkladně zahrabat a zamaskovat... V extrémních případech to uděláte do sáčku, který si berete pak s sebou. Každopádně toaletní papír a vlhčené ubrousky jsou prostě základ, který je dobré mít vždy u sebe.

A nezapomínat na desinfekci rukou. Ono se to nezdá, ale utírat si zadek, a po chvíli tou stejnou rukou do sebe cpát třeba sušené ovoce, je jízdenkou do nepěkného stavu. Desinfekci rukou je dobré provádět i po potřesení si rukama při přátelském setkání s místním obyvatelstvem. Samozřejmě diskrétně, ne před dotyčným člověkem, kterého by to mohlo urazit. Pak by to příští setkání s ním už nemuselo být úplně přátelské.

Čištění zubů

Jistě si řeknete "Je to nutné? Bez čištění zubů těch pár dní vydržím". Možná jo. Ale zase si zaděláváte na dlouhodobější problémy. Ono nejde jen o zuby, ale o celkovou hygienu úst.

Dá se to řešit žvýkačkou. Ale není to tak úplně ono. Zubní plak, který se po pár dnech vytvoří, žvýkačka neodstraní. Takže přichází na řadu kartáček a pasta. K tomu potřebujete i vodu (což zejména v zimě není jednoduché). Nebudeme si tedy nic nalhávat. V polních podmínkách se čištění zubů mění ve složitou operaci, která je časově i materiálově náročná. A do které se vám prostě nechce. Máte přece důležitější věci na práci... Takže i když jsem kartáček a pastu měl, stějně jsem si zuby většinou nečistil...

Alternativou se tak stává Siwak, se kterým v poslední době experimentuji. A zatím to vypadá více než nadějně. Kdo to nezná – jedná se o kořen Salvadory perské, na jehož konci si vytvoříte štětinky, kterými si pak mechanicky zuby očistíte. Klidně i za pohybu, v autě, na hlídce. Bez vody. Je to malé a nic to neváží. Navíc ten kořen obsahuje i silice, které mají v ústní dutině desinfekční a bělící účinky. To zní dobře, ne?!

Umývání

Tady už záleží na délce akce. Dva tři dny se dají zvládnout bez mytí (samozřejmě i déle)... Pokud jste ale 14 dní v nepřetržitém nasazení, tak je fajn na tu hygienu myslet více. Máte-li díky dozásobení dostatek balené vody, tak ji využijte. Večer si opláchnout třísla, podpaží, nohy a obličej je dobrý zvyk. Utřít do sucha a máte splněno. Pokud je vody málo a kolem není žádná přírodní, nastupují do akce vlhčené ubrousky. Ty fungují dobře.

Holení

Velmi nepopulární výkon. Vždyť správné esefko se neholí, no ne? No, jenže správný voják by se holit měl...

Potřebujete k tomu žiletky, vodu, pěnu na holení, vodu po holení, zrcátko... Na základně anebo na cvičení v pohodě. Na patrole horší (pokud to tedy chcete/musíte na patrole řešit...). Berte to jako nouzovku a vemte jednorázový holící strojek a pěkně na sucho. Nebo malý elektrický strojek. S tím mám vcelku dobrou zkušenost a na takové to polní holení se mi to zdá jako ideální nástroj.

Péče o nohy

Nejspíše nejvíce diskutovaná, a také nejvíce opomíjená věc. Přitom pro pěšáky jsou udržované nohy základem všeho. Přitom spousta nováčků to neřeší. A není to zas tak složité, chce to jen chtít. Třeba v průběhu pochodu měnit ponožky. A večer se na nohy podívat, ošetřit puchýře, umýt, vysušit, zapudrovat. Viděl jsem hodně nepěkně zdevastovaných nohou a většinou si za to mohl jejich uživatel sám... Ne nadarmo se snažíme na různých kurzech nové vojáky vést k automatické kontrole nohou, třeba i v rámci buddy týmu. Dlouhodobě se to vyplatí.

A co dál?

Kromě výše zmíněného základu je tu ještě pár takových samozřejmých maličkostí, které je ale také dobré zmínit.

Jako třeba stříhání nehtů. Jasně, mnozí používají zuby, ale ideální to není. Mít nůžky, kterými si ostříhám nehty, ale využiji je i na jiné věci, se mi zdá jako fajn nápad. A pokud jsou součásti multitoolu, je to takřka dokonalé. I čištění uší je při delším pobytu venku dobré neopomíjet. Klasické vatové tyčinky jsou na to ideální, a navíc se hodí i při (důkladném) čištění zbraní. Takže zase věc, která má více využití.

Důležité je také nakládání s odpadky. V akci nikdy nic nikde nenecháváme. Takže je nutné mít u sebe nějaký igelitový zavíratelný pylík na odpadky. Ono není úplně dobré, když si dojezenou plechovku vepřovky hodíte mezi oblečení. A pytlík se dá také využít na více věcí.

Pár poznámek závěrem

Celkově je dobré nejen v hygieně využívat právě vybavení, které má více využití (typicky se to využívá ve volbě vybavení do balíčku na přežití, o kterém se budeme bavit někdy příště). Nůžky a vatičky jsem zmínil. Dále třeba zrcátko, které byste měli u sebe mít – signalizační. I to se dá využít při hygieně. A při maskování...

Tím vším ušetříte hmotnost, kterou musíte s sebou tahat. K tomu přispívá i volba jednotlivých hygienických pomůcek. Vždy je lepší brát cestovní mini verze. Nepotřebuji velký kartáček a celou pastu, když si můžu vzít jejich menší ekvivalenty. Stejně tak ručník nebudu brát domácí froté velikosti fotbalového hřiště, když si můžu pořídit skladný micro ručník. Který navíc lépe schne. A tahle filozofie se dá využít téměř u všeho.

Takže. Hygienu není radno podceňovat. Na tom se už asi shodneme. Moc se o tom nemluví, zdá se to jako samozřejmost. Ale bohužel tomu tak není. Jinak bych o tom asi ani nepsal. Je stále dost vojáků, kteří na to kašlou a nedbají na svoji hygienu.

Je třeba si ale uvědomit, že podceňování základních hygienických návyků může mít v extrémních situacích dalekosáhlé následky. Můžete ublížit svému tělu. Ale to je váš problém. Horší je, že můžete ohrozit bojeschopnost jednotky. A to už je věc, která se nedělá. A neodpouští se. Takže nebuďte špindíry. Pomůžete sobě i své jednotce.