Obuv

Foto: Prabos Beast Ankle Midnight Black / SOLDATO Team

 

I když je konkurence opravdu velká a boty rádoby vhodné pro vojáky dělá téměř každá firma, která se zabývá military, tak těch opravdu kvalitních obuvnických firem je na celém světě jen pár. Jak je poznáte? Jednoduše. Výrobou obuvi se zabývají defacto od počátku své existence. A boty jsou jejich hlavní produkt. Vyrobit dobré boty prostě není jen tak. A vyrobit dobré vojenské boty je ještě o chlup těžší. Protože ne každý outdoorový model je pro vojáky vhodný. Vojáci prostě mají své specifické požadavky, na které dokáží reagovat jen firmy vojenským potřebám naslouchající.

 

U nás se do této kategorie dá zařadit Prabos. Tradice této čistě obuvnické firmy spadá až do roku 1860, kdy se jako společnost Japis zabývala zpracováním usní, výroba obuvi pak začala po první světové válce. Tradice tady je. A spolupráce s vojáky? Prabos tradičně šije a dodává obuv (nejen) pro českou armádu. Zkušenost s výrobou vojenské obuvi tedy jistě má.

 

Ale je trochu něco jiného nabízet boty armádě dle jejich požadavků, a něco jiného vytvořit samostatnou kolekci obuvi vhodnou pro vojáky. A tu pak nabízet k volnému prodeji. To Prabos udělal teprve nedávno vytvořením kolekce Green Zone. Boty ze "Zelené zóny" ale primárně nedělali vojáci. Přesto tyto boty vojáky oslovují. A jestli jsou pro ně vhodné jsme se v SOLDATO teamu rozhodli vyzkoušet.

 

Foto: Zkouška v zimě trochu studila... / SOLDATO Team

 

 

Kolekce obsahuje několik různých typů a začal tak první úkol - vybrat model, který bude na první zkušenost nejvhodnější. Vzhledem k tomu, co se na našich nohou v poslední době všechno vystřídalo jsme logicky hledali model, který bude v obdobné kategorii. Tzn. lehká obuv vhodná do taktického prostředí v provedení kombinace kůže a textilu, což prostě je současný trend nejen mezi našimi vojáky. Po chvíli zvažování padla volba na model Prabos Beast Ankle midnight black. První pocity si můžete přečíst v tomto článku na Armywebu.

 

Foto: Téměř nové Beasty / SOLDATO Team

 

Česká Bestie od Prabosu 

Proč zrovna tato bota? Podle fotografií na e-shopu Prabosu se jedná přesně o ten model, který by mohl vojáky oslovit. Máme tu kombinaci hydrofobní kůže Nubuk a nylonu, který kůži doplňuje. Vše doplněno přímo vstřikovanou podešví. Podle fotografií to vypadá na opravdu zajímavý design. Barevně je také vše ok. Námi testovanou černou doplňuje trochu divoká field camouflage (která se hodí do pouštních oblastí) a oblíbená urban grey, kterou ocení ti, kteří budou nosit botu v civilním prostředí.

 

Foto: Barevně je to ok / SOLDATO Team

 

Jediné co mě zpočátku překvapilo je nepřítomnost membrány. Respektive nemožnost zvolit model s membránou. Příznivců i odpůrců toho kterého řešení je mnoho. Osobně si myslím, že obě řešení mají své plusy a mínusy a hodí se na něco jiného. Uživatel by si měl sám vybrat které řešení mu vyhovuje a je pro něj lepší. Rozhodně by měl mít možnost volby. Podle informací co mám, se membránové modely chystají do nabídky a vše tak bude v pořádku. K naprosté spokojenosti obou skupin.

 

Než se dostanu ke zkušenostem z používání, musím zmínit ještě jednu skutečnost. Model Beast se vyrábí ve třech velikostech. Nízké, střední a vysoké. To je standardní a dobré řešení. Trochu zarážející je ale fakt, že každé provedení je jiné. A tím nemyslím výšku boty. V podstatě je zachována jen podešev, vše ostatní je k nepoznání. Pokud se vám tedy design Ankle líbí, ale chtěli byste jej v nižší či vyšší verzi, tak máte trochu smůlu... Nízká i vysoká bota je stále Beast, ale vypadá jinak.

 

Foto: Stejné, a přesto jiné / SOLDATO Team

 

Zkušenosti z používání

Konečně otvírám balík a vytahují Beast na světlo boží. První pocit? V rukou najednou nedržím lehkou útočnou botu, ale širokou vojenskou pracovní obuv. Což samozřejmě není špatně. Jen jsem si asi představoval trochu něco jiného.

 

Foto: Boty nepatří jen na nohu / SOLDATO Team

 

Při vytahování z krabice si všímám i hmotnosti. Udávaných je 630g. Šup na váhu, a bez stélky je to u velikosti 9,5 kolem 650 gramů. Beast tak ve své kategorii patří mezi ty těžší boty.

 

Malá odbočka - volba velikosti. Líbí se mi, že na webu Prabosu je tabulka, podle které si určíte ideální velikost boty. Stačí si změřit nohu a podle naměřených milimetrů si zvolit správnou velikost. Jenže mě to vycházelo přesně na rozhraní. 284,5 mm. A co těď? Zvolit 9,5 nebo 10?

 

Foto: Mít různé stélky je super možnost / SOLDATO Team

 

Zkrátím to. Nakonec jsem měl obě velikosti a asi týden si lámal hlavu, které si nechat. Na každé noze jiná velikost, pak to prohodit... Dilema. Menší, které nerozšlápnuté byly dost natěsno? Nebo raději větší, ve kterých mě ale noha už subjektivně dost lítala? Nakonec zvítězila menší varianta. Pomohly k tomu i dvě skutečnosti. První je to, že u Prabosu si k botě můžete vybrat tři odlišné stélky. Tím se opravdu dá kompenzovat hrozně moc. No, a pak jsem tak trochu doufal, že se bota rozšlápne. A to se naštěstí potvrdilo. Takže nakonec cajk.

 

Foto: Nazouvání je rychlé a snadné / SOLDATO Team

 

OK. Pokračujeme a logicky si jdu boty nasadit. To jde opravdu velmi snadno. Vstup pro chodidlo je dostatečně široký a do boty noha rychle vklouzne. V podstatě ani není potřeba si botu rozšiřovat a pomáhat si druhou rukou.

 

Následné zavazování je také velmi rychlé. Prabos vsadil na provlečení tkaničky tunýlky, a to se ukázalo jako dobrá volba. Mimochodem, tunýlků je v každé řadě pět a jsou plastové. Tkanička v nich krásně klouže a jde zavázat na jedno zatáhnutí, maximálně s jedním křížkováním.

 

Tunýlky doplňují textilní poutka, které slouží jako jakési vodiče tkaniček. Jedno je mezi dvěma spodními tunýlky, druhé pak na jazyku. V horní části jazyku se nachází ještě jedno poutko, které je tam ovšem naprosto zbytečné. Alespoň jsem tedy pro něj žádné využití nenašel. Ne že by zavazelo, ale asi se bez něj obejdu.

 

Foto: Zavazování nadvakrát jsem se nevyhnul / SOLDATO Team

 

Jediné co mi trochu v této části vadí, je délka tkaniček. Ty jsou opravdu hóóódně dlouhé a tak se nevyhnu dvojitému zavazování. Což není vlastně na škodu, tkaničky se tak nikdy nepovolí. Ale prodlužuje to čas. Jistě by šlo tkaničky zastrčit i za horní okraj boty. Ale od tud časem vypadávají. Tahle maličkost jde samozřejmě řešit velmi jednoduše výměnou tkaniček...

 

Foto: Dodávané tkaničky jsou fakt dlouhé / SOLDATO Team

 

Při utahování tkaniček si všímám jazyka. Ten bývá u mnoha bot velmi problematickou částí. U Beastu je jeho napojení na botu voleno rozumně. Při rozvázané botě dovolí jazyk dostatečnou roztažitelnost, po zavázání nijak nepřekáží. Horní část není zbytečně masivní a po utáhnutí doléhá k noze bez velkého odstávání. Ok, tohle je v pohodě.

 

Foto: Jazyk je řešen velmi dobře / SOLDATO Team

 

Celkově je pocit po nazutí velmi příjemný. Počátěční tlačení v nártu se časem vytratilo, bota se po pár dnech opravdu příjemně rozšlápla a přizpůsobila noze. I toto může být jedna z výhod bezmembránového provedení boty.

 

Při prvních krocích se mi potvrzuje, jak je bota široká. Nejen v oblasti špičky, ale především v nártu. Jak byly boty z počátku těsné, jsou nyní na noze opravdu příjemné. To se prostě musí uznat. Ustálil jsem se na středně silné stélce. Ale i když tam nyní dám nejsilnější vložku a mám na noze standardně tlusté ponožky, nemám pocit, že by bota výrazně tlačila. Takže ano, Beast se docela dost rozšlápne.

 

Foto: Beasty jsou pro širší nohu ideální / SOLDATO Team

 

Výška boty. Tento model má v názvu Ankle a jedná se tak v modelové řadě Beast o střední velikost. V praxi to znamená, že okraj boty končí (alespoň v mém případě) na horním okraji kotníku. Díky tomu není kotník příliš fixovaný, dochází k jeho většímu pohybu. Celé to umocňuje i fakt, že poslední tunýlek na tkaničky se nachází tři centimetry od okraje boty. Vrchní část boty tak nejde dost dobře utáhnout. Na jednu stranu se to může zdát příjemné, jakou má noha v botě volnost. Samozřejmě v horším terénu se tahle volnost může škaredě vymstít.

 

Ještě chvíli se zdržím u horního okraje boty. Jeho tvarování je totiž vcelku netypické. Většina bot se od přední části směrem dozadu svažuje. Nejnižší tak bývá nad patou (a oceníte to třeba při řízení vozidla...). Horní okraj Beastu se zpočátku také svažuje, ale pak se nad patou znovu zvedá a dostává se téměř na úroveň přední části. Zajímavé.

 

Foto: Zajímavé tvarování horního okraje / SOLDATO Team

 

Jdeme chodit

A hned se zmíním o první z vychytávek, které tuto botu doprovází. Tou je její nepropíchnutelnost. V podešvi je totiž "zabudován" 5mm silný kevlarový plátek, který by měl spolehlivě zabránit proniknutí čehokoliv ostrého do vaší nohy. "A funguje to? Nebo to nějak omezuje?" To jsou otázky, na které byste určitě chtěli znát odpověď. A ta je...

 

Foto: "Nášlapná past" / SOLDATO Team

 

Že to je celé trochu složitější...

 

Jsou to vlastně první boty s takovou vychytávkou, které jsem na nohou měl. Byl jsem tedy velmi zvědavý, a poměrně logicky jsem si to chtěl testnout (jinak s botami cíleně na hřebíky nedupu...). Jako první jsem se ale zamyslel. Co mě, tedy moji nohu, vlastně může ohrozit? Pokud si totiž vybavuji, tak za ty léta služby se mi stalo jen jednou, že jsem si něco zapíchl do nohy. Byl to pořádný hřebík v rozpadlém baráku... Na kolmo, podpořený zespod tvrdým podkladem. Takže hřeb beru jako nepřítele číslo jedna.

 

Cokoliv tenčího se totiž pravděpodobně ohne. Jako třeba jehla. Ale i ta při správné konfiguraci dokáže do boty (a nohy) zajet... Záleží také na celkové délce bodce. Podešev bývá sama o sobě poměrně silná, záleží kam to píchnete - pata, špička. Takže nějaký ten cenťák by projet nemusel, cokoliv nad tři už je problém. U delšího hřebíku ale zase máte solidní šanci, že se při došlapu ohne... Hodně záleží i na stylu samotné chůze. Pokud našlapujete obezřetně, pomalu, prostě jako voják, je riziko minimální. Pokud ale běžíte, nedíváte se nalevo napravo, nebo dokonce skáčete, máte na problém zaděláno. Poslední skládačkou do rovnice je pak hmotnost samotného uživatele. Po tomto myšlenkovém pochodu jsem se dal do testování.

 

Mám se rád. Takže nohu jsem botě nesvěřil hned. Raději jsem Beasty využil jako paličku. Jen jsem nebouchal na hlavičku, ale do špičky hřebíku. Vše v pohodě. Takže jsem přitvrdil. Patu jsem položil na hřebík, párkrát dovnitř bouchl koncem paličky... A ups... Uvnitř boty se objevil hrot. To mě trochu rozhodilo. No, ale v hlavě mi blesklo něco z fyziky, jako rozložení tlaku na ploše a tak...

 

Foto: Tohle se stane asi jen vyjímečně / SOLDATO Team

 

Hodil jsem se zase do klidu, nachystal turniket, a s pohrdavým úsměvem jsem si začal obouvat boty...

 

...a rozešel jsem se běžnou chůzí směr nepřítel číslo jedna. Šlápl na něj, cítil jak zajíždí do...

 

...boty, a ohýbá se. Beast vyhrál. Takže jsem si v klidu chodil po hřebíkové pasti dál, zkoušel různé části boty, úhly. Někdy se hřebíky ohly hned, jindy zajely kus do boty a pak se ohly. Při běžné chůzi tedy kevlarová planžeta funguje. Skákat se mi ale nakonec na hřeb nechtělo. A ani bych to nedoporučoval... Není to rozumné...

 

Kdo tedy tuto vychytávku využije? Myslím si totiž, že pro vojáky (alespoň většinové armády) je to utilita, kterou nedocení. Něco jiného to bude pro záchranáře a další pracovníky, kteří se pohybují v rizikovém prostředí plném ostrých nástrah. Ti můžou být s Beasty o něco klidnější. Ale ani oni 100% jistotu mít nebudou. Kevlarová planžeta totiž riziko vpíchnutí si něčeho do boty výrazně minimalizuje, ale v určitých případech mu úplně nezabrání. Je tak na vás, jak k tomu přistoupíte. Kevlar tam prostě je.

 

Foto: Při normálním chození je riziko minimalizováno / SOLDATO Team

 

A tady nastává druhá otázka. Ano, ta o tom, jestli to tedy nějak omezuje. No, kdybych nevěděl, že v botě nějaká planžeta navíc je, asi bych si to ani neuvědomil. Co ale časem vnímáte je pocit při došlapu. Ten je o dost tvrdší, než bych u tohoto typu obuvi čekal. To má na svědomí právě kevlarová planžeta, která podešev prostě nějakým způsobem musí ovlivnit.

 

A také je bota malinko těžší. Těžko říci, kolik by se při absenci kevlarového plátku na hmotnosti ušetřilo. Nějaký gram by to jistě byl.

 

Jinak je chůze v botách vcelku pohodlná. V terénu se tvrdší došlap mírně eliminuje a pocit tvrdosti se upozadňuje. Do popředí se ale znovu dostává na tvrdém podkladu. Při dlouhodobém nonstop nošení (myšleno více jak 10 hodin) je to už na hraně. Dá se to ještě vydržet, ale nohy už začínají trochu bolet.

 

Foto: S Beasty jde dělat ledacos... / SOLDATO Team

 

Vojáci ale v botách jen nechodí. Dělají s nimi spoustu dalších taškařic. Třeba běh, respektive zrychlený přesun. Tam se sice hodí ideálně lehčí bota, ale i s Beastem se to dá. Pět, deset kiláků na asfaltu bota ještě toleruje. Ale opět, už to je její limit. Problém není ani s rychlými útočnými akcemi. Při CQB / FIBUA byste (teoreticky) měli ocenit nepropíchnutelnost podrážky, zároveň však také lehčí botu. Ne, Beast určitě není z kategorie těžkých bot. Ale jeho "masivnost" a mírná "nadváha" to podvědomě podsouvají.

 

Foto: A většinou noze pomohou / SOLDATO Team

 

Takže to zkusíme v náročnějším terénu, na skalách a tak. Tam se Beast jeví jako docela dobrá horská bota. Alespoň co se podešve týče. Trochu horší je to se stabilitou nohy, respektive její horní části a kotníku. Na jednu stranu znovu oceníte volnost nohy, což vám dovolí určitou akrobacii. Ale volnější kotník vám znovu zavelí ke zklidnění.

 

Foto: Jen s fixací kotníku je to trochu horší / SOLDATO Team

 

Jaký byl pocit při delších patrolách, pochodech v měkkém terénu? Chůze v Beastech je v lese pohodlná, pocitově vše ok. Po delší době se ale dostavuje náznak bolesti v nohou a začínám vnímat tvrdost podrážky. Znovu je to však až v limitních časech, blížících se k desítce hodin.

 

Při zelené taktice jsem se ještě zaměřil na jednu specifickou a typicky vojenskou činnost. Zaklekávání. Při něm se Beast v oblasti špičky dost ohne (co na to asi kevlar uvnitř...), nikde výrazně netlačí a dovolí v této pozici setrvat dostatečně dlouho. Rozhodně déle, než se bude líbit vašim kolenům...

 

Foto: Při zakleknutí není s botami problém / SOLDATO Team

 

Když už jsme v tom terénu, tak je asi dobré si něco říci o chování bezmembránové boty. Velkým plusem by mělo být to, že bota, respektive noha v ní, více dýchá. Vcelku logicky to tak asi i bude. Subjektivně jsem ale neměl pocit, že by mi noha nějak více ventilovala. Při porovnání s membránovými modely obuvi nebyl rozdíl téměř žádný. V obou případech byla noha mírně zapocená, stejně tak klima uvnitř boty bylo obdobné. A to jak v zimě, tak i v létě. Když si na Beastu změříte plochu boty, kterou pokrývá kůže a kterou nylon, tak zjistíte, že prim hraje kůže. A ta má ventilační schopnosti omezenější... I když to samozřejmě bude stále lepší než v Ige-Litu...

 

Foto: Nevím, ale osobně velké rozdíly nevnímám / SOLDATO Team

 

Na druhou stranu. Nylon (použitý především v horní části boty) má ventilační schopnosti dobré, ale s vodoodpudivostí je to bída. Stačí ranní "procházka" na orosené louce a máte vystaráno. Voda je v botě prakticky okamžitě. Stejně tak průchod kaluží, kterou prostě jako voják nemůžete (většinou) jen tak obejít. Kůže to sice podrží, ale ta je jen do určité výšky boty...

 

Foto: Zato tady jsem to zavnímal hned / SOLDATO Team

 

Pokud to tedy shrnu, bezmembránové provedení u kombinované boty (kůže - látka) mi příliš smysl nedává. Je to ale na Beastu úplně špatně? Je to o úhlu pohledu. A o tom, jakou práci děláte. Kde a jak... Někde je to výhoda, někde ne. I proto si myslím, že je opravdu dobře, že Prabos už v současnosti dělá i Beast v provedení Gore-Tex. Každý si tak vybere to, co mu vyhovuje.

 

Foto: Tomuhle se taky občas nejde vyhnout / SOLDATO Team

 

Pokračujeme v terénu a mrkneme se na druhou vychytávku, kterou u Beastu najdeme. To je samočistící podrážka. Zkrátím to. Drsně zablácené boty se vám prostě nikdy sami nevyčistí. Vždy to je o tom, že při další chůzi (ideálně na tvrdším podkladu) vám bláto z podešve odpadá. A to se u Beastu děje a funguje to. Stejně tak jako u jiných bot. Vždy tam ale nějaký ten kousek zůstane, k úplnému "ošištění" podrážky nedojde. Stejně nakonec musíte vzít pořádný kartáč a vodu...

 

Foto: Pak vypadá podrážka takto... / SOLDATO Team

 

Foto: A po pár minutách... Jo, něco tam zůstalo / SOLDATO Team

 

Podrážka, chcete-li podešev, má ale kromě samočistící schopnosti ještě další a asi i užitečnější schopnost. Neklouzavost. Tady si myslím, že je vše více než v pořádku. Bota na různých površích drží poměrně jistě, neměl jsem pocit z nějakého bruslení. To platilo jak na mokrých kluzkých površích, tak i v zimě na namrzlých plochách. Tady Prabos opravdu zaválel a směs v podešvi je v tomto ohledu velmi dobrá. Chůze na kluzkých podlahách byla jistější.

 

Nachodil jsem se v nich dost. Takže jdu boty Prabos Beast sundat. Narážím při tom na další vychytávku, kterou se bota může pochlubit. Zvýšená pata, designovaná pro vyzutí stylem "bota o botu". Prostě tak, jak boty drtivá většina (nejen) vojáků sundává. Jak to je v reálu? Ano, zvýšená pata na Beastu je. Což je samo o sobě dobré. A jsou v ní tři mělké podélné drážky. Super. Sice se většinou při zouvání zachytí špice druhé boty spíše o hranu zvýšené paty, než o ty drážky, ale vypadá to hezky. Takže proč ne...

 

Foto: Vyzouvání neřeším. Prostě se vyzuju / SOLDATO Team

 

Ochrana nohy hraje prim

Proč si myslím, že má Beast Ankle nejblíže k military pracovní botě? Napovídá tomu nejen jeho neklouzavá podešev, ale i design boty. Respektive designové ochranné prvky. Jako třeba plastový kryt vnějšího kotníku. Ten dokáže toto choulostivé místo skutečně účinně ochránit. Nebo výlisy na kůži pro ochranu bočních částí zánártí. Znovu něco, co může alespoň trochu pomoci, a zároveň to vypadá i hezky. I když zrovna v tomto konkrétním případě je to trochu na úkor kvality. Technologie vlisů má někde za následek poprskání kůže. Ale Prabos o tom ví a měl by v budoucnu zvolit jiný postup.

 

Všechny ty vychytávky jsou tu proto, aby noha byla maximálně chráněna. A jsou cílené. Málokdo totiž ví, že Beast půvdoně vznikl na základě požadavků jedné zahraniční policejní jednotky, která měla vcelku jasné požadavky. Měla však i jiné přání. Jaké?

 

Foto: Ochrana kotníku se zdá fajn / SOLDATO Team

 

Mít na botě malou kapsičku nad kotníkem. Ta je prý určena pro ukrytí škrtící struny. No, může být. Využít se dá jistě i na ukrytí jiných drobností (kondom, SD karta...). Nebo na uchycení nečistot... Původně jsem si myslel, že v tom místě prostě chybí šev. Ale asi to tedy má svůj důvod.

 

Žádný důvod ale není k neprošití v jiné části boty. Konkrétně mezi pásy kůže vedoucí ke tkaničkám (viz foto). Mezi nimi jsou volné "kapsičky", které by tam prostě být neměly. Což už Prabos ví a u další generace bude vše prošito tak jak má být. Vadí to ale zatím? Nevnímám to. Jen se tam znovu může chytat různý bordel, který se časem možná začne hromadit.

 

Foto: Všimněte si chybějícího švu / SOLDATO Team

 

Jinak je kvalita za jedna

Až při dlouhodobém testu (minimálně půl roku intenzivního nošení) může tester prohlásit, že ví jak je na tom bota s odolností. Jestli se někde něco netrhá, neporuší se švy, nepraskne kůže... U Prabos Beast se zdá vše v pořádku. Jo, je vidět že je bota používaná. Mechanickému poškození se asi zabránit nedá. Támhle vryp od něčeho ostrého, tuhle rýhy od ostnáče. Ale nic, co by mě omezovalo. Trochu se mi nelíbí mikro prasklinky v povrchu kůže v patní části. Ale zatím je to v mezích normy. Také již zmiňované prasknutí u vlisů je jen povrchové. Velmi dobře je na tom ochrana špičky. Materiál je na první pohled jiný než na zbytku boty. A vydrží toho fakt hodně.

 

Ani na přímo vstřikované podešvi nejsou žádné náznaky poškození. Nikde se nic neodlepuje, nedrolí. Vše vypadá dobře. Spodek podrážky si až velmi dobře drží svůj vzorek. Mírné sešlápnutí je v některých místech vidět, ale na to, kolik toho boty odchodily, je to super stav.

 

Foto: Po umytí skoro jako nové / SOLDATO Team

 

Což platí i pro další části boty. Kvalita šití bez závad, kde je potřeba, je šití dvojité. Nylon bez trhlin, ošoupání na jazyku od takniček neměřitelné. Tunýlky i poutka pro takničky bez poškození. Tkaničky se nepřetrhly. Co se tedy kvality týká, udělal na mě Prabos vcelku dojem. Tady si Beasty nabraly hodně plusových bodů.

 

Kam tedy s ní?

Celkově je pro mě velmi těžké Prabos Beast zaškatulkovat. Nakonec si myslím, že to je takové univerzální obutí. Dá se s ním vydržet osm hodin v práci. Dá se s ním běhat. Dá se dlouhodobě nosit. Dá se s ním jít i do náročného terénu. Všude se dá nosit. A všude má své limity. Subjektivně se mi zdá, že Beast prostě není, co se týče chození, úplně vyhraněná bota. Všude je dobrý. Nikde není dokonalý. Typický univerzál.

 

Foto: Pracovní boty do práce, to jsou Prabos Beast / SOLDATO Team

 

Verdikt

Odolná, vojensko pracovní bota od tradičního obuvnického výrobce. Prabos Beast Ankle je česká odpověď na současný trend taktického obutí. Inspirace je patrná, přesto si jde česká bestie svoji vlastní cestou. Cena 2990,- je více než přátelská. Volba bez nebo membránového provedení je snad vyřešena. Zbývá nám tedy pohodlí, které se po delší době zmenšuje vlivem tvrdšího došlapu. Ten je ale velmi jistý, a to díky neklouzavé podešvi, navíc zodolněné proti propíchnutí. A vlastně celkově vydrží Beast více než dost. Pokud se vám líbí design, a zároveň oceníte širší botu, která dobře ochrání vaší nohu, stojí určitě Prabos Beast za vaši pozornost. S bestiemi na nohou kus pořádné práce uděláte.

 

 

 

Líbí se nám:
+	Ochrana nohy
+	Celková odolnost
+	Rychlost nazouvání
Nelíbí se nám:
-	Horší fixace kotníku
-	Tvrdší došlap

 

Hodnocení SOLDATO teamu a Armádních novin

 

 

^{Jak a proč testujeme?}

 

SOLDATO Team a Armádní noviny tento produkt doporučují

 

 

 

 

Zapůjčil: